Krásná herečka Tereza Voříšková v talk show Jana Krause všem svým fanouškům ukázala,že ráda dělá bláznivé a dokonce i nebezpečné věci.

Jejím zajímavým tvůrčím počinem jsou totiž nově cestovatelské deníky. „Já jsem vlastně celý minulý rok hodně cestovala," vysvětluje herečka, „byla jsem například v Číně. Lépe řečeno posledních deset let cestuju, ale nikdo o tom nevěděl a teď jsem to začala zveřejňovat."

Do jejích nejnovějších zápisků z Kanady se začetl i Jan Kraus, který jí vyčítá, že se v nich dost nehezky obouvá do svého společníka na cestě. „Teď vám ale řeknu něco, z čeho vám spadne brada," napíná diváky i svého hostitele Tereza, „ten partner je holka! Já píšu parťák." Na své cesty prý vyráží dost často v doprovodu kamarádky nebo sama, někdy prý i s klukem. „Naposledy jsem byla sama na Barbadosu a teď se chystám do Jerevanu." Nebojí se pustit i do divoké přírody a přizpůsobit se velmi jednoduchým podmínkám. „Ono je to tak i jednodušší. Ale asi to nejbizarnější, co se mi kdy stalo, bylo to, že jsme se bály jít vyčůrat, protože jsme měly za budkou grizzlyho... tedy dnes už těžko říct, jestli tam byl opravdu, nebo jestli se nám to jen zdálo, každopádně brumlal. Mohl to být ovšem taky třeba mýval, který napodoboval zvuky grizzlyho. Já upřímně řečeno ani nevím, jaké zvuky grizzly vydává, ale mám velkou představivost, a tak jsem si ty zvuky takto zařadila. Nejdřív jsem se snažila své parťačce říkat, že je to praskající větev, když jsem pak ale cítila ty odkapávající sliny... grizzly totiž strašně smrdí... to poznáte." Za celou svou kanadskou cestu prý na vlastní oči viděla devět medvědů a aktuálně shání klokana, k čemuž ji inspirovali přátelé z Mental Power, což je mezinárodní filmový festival, který prezentuje filmy natočené s lidmi s mentálním či kombinovaným postižením a ve kterém se Tereza Voříšková aktivně angažuje. „Byla jsem se podívat u svých kamarádů, kteří mají svou vlastní zoo, která sestává ze dvou klokanů a ovcí. A když jsem tam byla naposledy, zjistila jsem, že jedna ta klec je prázdná a že jeden z těch klokanů umřel. A také jsem zjistila, že už tam bylo asi pět politiků, kteří jim vždycky s velkou pompou toho klokana slíbili, ale nakonec nikdo nic nepřivezl. Tak jsem jim ho slíbila já." ⋆